|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Převod rychleného plůdku candáta obecného (Sander lucioperca) na umělou dietu (předběžné výsledky)
Baránek, V. ; Mareš, J. ; Prokeš, Miroslav ; Jirásek, J. ; Spurný, P.
Odstavovací proces rybničně chovaného plůdku candáta obecného (Zander lucioperca) byl ohodnocený pomocí tří různých použitých metod: přímý převod na suché krmivo (Bio - Optimal Start 0,5 – 0,8 mm) – varianta A, třídenní aplikace polovlhké krmné směsi se základem rybího masa – varianta B a třídenní aplikace polovlhké směsi + třídenní smíšené krmení polovlhké směsi a suchého krmiva - varianta C. Metody byly hodnoceny pomocí parametrů: tempa růstu (SGR), Fultonova faktoru hmotnostní kondice (FWC), přežití a kanibalismu. Průměrná hodnota celkové délky (TL) ryb byla 35,22 ± 2,15 mm a průměrná kusová hmotnost (w) byla 0,31 ± 0,05 g. V každé variantě bylo 600 jedinců chovaných v cirkulační nádrži. Počáteční hustota obsádky byla 0,62 g.l1 (2 ryby.l1). Teplota vody během tohoto experimentu kolísala od 22 do 24oC. Přežití během 14-denního chovu bylo 34,33% (varianta C) až 50,33% (varianta A). U variant A a B bylo dosaženo lepšího odstavení plůdku ryb než u varianty C v rámci všech parametrů.
|
|
| |
|
|
Výskyt a charakteristika úlovků jelce jesena (Leuciscus idus Linnaeus, 1758) v povodí řeky Moravy
Prokeš, Miroslav ; Baruš, Vlastimil ; Peňáz, Milan
Jelec jesen Leuciscu idus náleží mezi autochtonní, méně frekventované a ohrožené druhy ryb ichtyofauny České republiky. V roce 2004 byl uloven na 51 mimopstruhových (MP) revírech Moravského rybářského svazu (MRS) na vodní ploše 4622,4 ha. Celkem bylo v roce 2004 uloveno 432 jedinců jelce jesena (=0,31 ks.ha-1, =0,25% z celkového množství vylovených ryb všech druhů) o celkové hmotnosti 332 kg (= 0,23 kg.ha-1, =0,10% celkové biomasy úlovku všech druhů). Průměrná kusová hmotnost byla 0,78 kg. V letech 1990-2004 bylo v MP revírech MRS průměrně ročně uloveno 0,11 ks.ha-1 (=0,067 % celkové početnosti úlovku všech druhů) a 0,075 kg.ha-1 (=0,035% celkové hmotnosti úlovku všech druhů ryb). V letech 1953-1978 bylo v říčním revíru Dyje 7 uloveno průměrně ročně 1,67 ks.ha-1 a 1,41 kg.ha-1 jelce jesena. Celkový trend úlovků byl klesající. Byla realizována legislativní ochrana druhu a vysazování násad.
|
|
|
Invazivní druhy ryb v podmínkách České republiky
Lusk, Stanislav ; Lusková, Věra
V podmínkách České republiky jako invazivní druh hodnotíme Carassius auratus, který průkazně negativně ovlivňuje výskyt původních druhů Carassius carassius a Tinca tinca v přírodních biotopech. Určité projevy a vlastnosti (šíření v podobě invaze, početné populace, ekologická nenáročnost, aj.) charakteristické pro invazivní druhy lze najít i u dalších druhů Pseudorasbora parva, Ameirus nebulosus, Proterorhinus marmoratus. Rovněž Ctenopharyngodon idella může v určitých projevech působit negativně na biodiverzitu. V budoucnu nelze vyloučit proniknutí či zavlečení některých nepůvodních druhů hodnocených jako invazivní, zejména z rodu Neogobius, vyskytujících se ve slovenské části Dunaje, a druhu Perccottus glenii, který pronikl již do povodí Tisy a dolní části Dunaje.
|
|
|
Vnitrodruhová diverzita ichtyofauny České republiky - znalost a ochrana
Lusk, Stanislav ; Lusková, Věra
Ve vodách České republiky se v současnosti vyskytuje 48 původních druhů ryb a 2 druhy mihulí. Z toho je celoplošně nebo lokálně v různé míře legislativně chráněno 22 druhů ryb, další 3 druhy podmíněně a 2 druhy mihulí. Prozatím nejsou k dispozici konkrétní legislativní nástroje pro ochranu vnitrodruhové (genetické) diverzity. V tomto směru lze využít pouze některých nepřímých opatření, které vyplývají z omezení manipulace s ohroženými druhy. Znalosti o vnitrodruhové diverzitě ichtyofauny v ČR jsou prozatím velmi kusé a nesouvislé. To je jedna z příčin absence legislativních nástrojů pro ochranu vnitrodruhové diverzity. Rovněž vnímání tohoto fenoménu rybářskou veřejností je zcela nedostatečné, i když právě ze strany rybářského managementu je největší hrozba pro vnitrodruhovou diverzitu. Nezbytnou nápravou tohoto stavu je urychlený výzkum a poznání vnitrodruhové diverzity jednotlivých druhů jako základu pro její uchování.
|
|
|
Rod kapr Cyprinus Linnaeus, 1758 - aktuální přehled o druhové diverzitě
Baruš, Vlastimil ; Peňáz, Milan ; Prokeš, Miroslav
V rodu kapr (Cyprinus) je obsaženo aktuálně 22 taxonů druhové úrovně a jsou členěny do dvou podrodů: Cyprinus s. str. (se 17 druhy) a Mesocyprinus (s 5 druhy). Typický taxon prvního podrodu Cyprinus (C.) carpio je hodnocen jako polytypický (se 4 poddruhy). Ze 17 druhů z podrodu Cyprinus jsou 8 endemité, vyskytující se jen v čínské provincii Yunnan (=Junan), 1 druh (C. qionghaiensis) v provincii Sechwan, 1 druh (C. acutidorsalis) na ostrově Hainan, 5 druhů v severním až středním Vietnamu a 1 druh (C. intha) v Barmě. Zeměpisná distribuce 4 poddruhů (C. carpio) je v souladu s bývalými názory (Kirpichnikov 1967) a množstvím 2 - 3 domestikačních center (Baruš et al. 2002). V podrodu Mesocyprinus registrované druhy jsou čínské faunistické elementy s C. multitaeniata, zjištěným také v severním Vietnamu.
|
|
| |
host ::
RSS.